David Chrištof: Kolem USA pro nezávadnou pitnou vodu

Běžel kolem světa, z Prahy do Londýna, z Česka do Maroka, napříč Jordánskem. To vše se pojí k jedinému jménu – Davidu Chrištofovi. Vytrvalostnímu běžci a filantropovi. Nyní se chystá na své již páté běžecké dobrodružství, tentokrát do USA. Od ledna do června 2015 zaběhne 21 maratonů, navštíví 30 států, vystoupí na 21 středních školách či univerzitách a bude inspirovat k aktivnímu životnímu stylu. Do toho všeho plánuje vybrat čtvrt milionu korun na charitu. Věří si a má proč. Za své předchozí tři projekty vybral více než tři čtvrtě milionu.

Běhat začal v osmnácti, když se přestěhoval do USA. Po půlmaratonu zatoužil po maratonu, následovaly ultramaratony, včetně zaběhnutí sta mil (160 km) za jeden den. V roce 2007 byl vybrán mezi dvacítku běžců, kteří měli v non-stop štafetě oběhnout svět. Šestnáct zemí napříč Amerikou, Evropou a Asií za devadesát pět dní. Cílem celé akce s názvem Blue Planet Run (kterou pořádala organizace Blue Planet Network) bylo upozornit na nedostatek nezávadné pitné vody v zemích globálního Jihu. Davidovo běhání tak získalo nový rozměr. Začal se zajímat o globální problémy a přemýšlet nad možnostmi, jak přiložit ruku k dílu a přispět k nějaké pozitivní změně. Začal „běhat pro vodu“.

Vlastní běžecké charitativně-osvětově-vzdělávací projekty

Když se v létě 2011, po čtrnácti letech života v USA vrátil zpět do Česka, měl již v hlavě plán na samostatný běh přes šest evropských zemí. 30 maratonů za 30 dní z rodné Prahy do Londýna na letní olympijské hry v roce 2012. Během svého běhu šířil osvětu o problematice s vodou mezi lidi, se kterými se více či méně náhodně setkal po cestě. A že jich nebylo málo. Přece jen běžec, který před sebou táhne svou výbavu ve sportovním kočárku, přitahuje pozornost více než přespolní běžci. Celou dobu také dával o běhu vědět fanouškům na facebooku, jejichž počet se dnes blíží k pěti tisícům. Navrch vybral na transparentní účet organizace Blue Planet Network dvanáct tisíc dolarů na stavbu studny v Ugandě. Ta stojí v sousedství základní a střední školy, která se nachází ve vesnici vzdálené půl hodiny cesty na motorce od hlavní cesty. Přístup k nezávadné vodě zde předtím nebyl, stejně jako dodnes na mnohých odlehlých místech ještě není. Studna slouží oběma školám, vedle stojícímu zdravotnímu středisku, faře a obyvatelům vesnice.

U studny, která se setkala s úspěchem, vznikla myšlenka zavedení kohoutků přímo do školy. Jenže i to vyžaduje nejen práci navíc, ale také peníze. Pro Davida inspiraci k dalšímu projektu. Na jaře 2013 vyběhl z Prahy do marockého Tangeru. Vzdálenost 3 223 km se rozhodl překonat opět svépomocí, a sice během a jízdou na kole. Setkání s lidmi tentokrát nenechal jen na náhodě, ale dopředu oslovil školy, ve kterých se po cestě zastavoval a prezentoval svůj projekt žákům. Mluvil o běhání pro dobrou věc, o nedostatku nezávadné pitné vody, kterou dodnes nemá 1,1 miliarda lidí na světě a o tom, jak přetavit své sny v realitu. Chtěl být nejen osvětářem o globálním problému, ale také inspirací pro vyšší fyzickou aktivitu dětí a motivací k tomu, že jít si za svými sny, stojí za to. To vše se mu podařilo s vybráním více než čtvrt milionu korun pro St. Bonaventure School v Ugandě.

Po návratu z Maroka David přesídlil na čas z Prahy do Jordánska za svou partnerkou, dnes již manželkou. Tady se nabízí české rčení: postavil dům, zasadil strom, zplodil syna. Poslední jmenované se opravdu stalo. Namísto stavby domu a zasazení stromu však přeběhl Jordánsko. Trvalo mu to jedenáct dní a jedenáct maratonů. Jeho prozatím časově nejkratší projekt, v mnohém však naprosto výjimečný a jak sám říká, pro polopouští krajinu, přes kterou často běžel, byl fyzicky rozhodně doposud nejnáročnější ze všech. Navíc poprvé neběžel pro vodu, ale pro zlepšení podmínek, v nichž se vzdělávají jordánské a syrské děti. Děti tvoří více než třetinu všech syrských uprchlíků, kteří nalezli útočiště v Jordánsku. Země se tak potýká se zajištěním potřeb pro učitele, pomůcek a prostor pro vzdělávání. Provizorní školy, působící v garážích a podobných dočasných prostorách, se snaží zajistit výuku pro děti, jež se nedostanou do přeplněných jordánských škol. Improvizované školy vznikají také v utečeneckých táborech. „Všichni si jsou vědomi důležitosti zajištění kvalitního vzdělání pro děti. Jsme odpovědni za jejich lepší budoucnosti“, říká David v roli globálního občana, který si uvědomuje spoluzodpovědnost za dění na naší planetě. Díky popularitě, kterou si Chrištof během svých předchozích projektů získal, se mu podařilo sehnat dostatek sponzorů, aby celý výtěžek akce – bezmála čtvrt milionu korun – mohl putovat přímo organizaci Mercy Corps, která zajišťuje podporu uprchlíkům a zejména školám v oblasti poskytování pomůcek a psycho-sociálních aktivit pro děti. Charitativní běh přes zemi, která se Davidovi stala dočasným domovem, zhodnotil jako „velkou příležitost jak vyzvat ke kontinuální podpoře dětí v Jordánsku a zároveň této zemi poděkovat za nesmírnou štědrost, již projevuje při zvládání této uprchlické krize“.

Velká tour po USA

Poslední z Davidových projektů teprve čeká na jeho uskutečnění. Ačkoli jej prý měl už řádku let v hlavě. Od ledna do června 2015 uskuteční tour po USA. Přesto, že se vrací k „starému dobrému běhání pro vodu“, bude to cesta v mnohých ohledech jedinečná. Už proto, že ji tentokrát uskuteční i s manželkou a synem, který v průběhu putování oslaví své první narozeniny. Plánují objet USA kolem dokola se startem i cílem v kouzelném San Francisku. David každý týden zaběhne jeden maraton a po trase navštíví minimálně 21 škol. Osobním příkladem a zajímavou interaktivní přednáškou bude žáky inspirovat k většímu zájmu o globální problémy, fyzickou aktivitu a o splnění si svých snů. Cílem bude kromě osvěty, inspirace a motivace opět získání peněz pro organizaci Blue Planet Network, která slíbila za vybranou částku postavit studny pro dvě vesnické školy v Ugandě.

V pořadí již třetí charitativní běh na zkvalitnění přístupu k nezávadné pitné vodě v Ugandě se Chrištof rozhodl završit v létě 2015 návštěvou Ugandy, aby se nejen seznámil s těmi, kterým studna bude sloužit, ale poznal zemi, pro kterou naběhal tisíce kilometrů. Jaké to je, běhat pro zemi, ve které nikdy nebyl a mnohými je házená do jednoho pytle jako jedna z mnoha chudých afrických zemí? „Věřím, že Afrika a její země nejsou jenom o chudobě. Naopak myslím, že jde o kontinent s velkým potenciálem. To, že lidé nemají nezávadnou pitnou vodu, není jejich vina. Stejně jako není naše, že ji máme, když jinde chybí. Existují řešení, jak nezávadnou pitnou vodu získat, a pokud k němu můžu mými projekty přispět, je to jenom dobře.“ Možná i díky tomu, že žil ve více zemích, se cítí nejen jako Čech, ale jako občan dnešního globalizovaného světa, kde je každý jednotlivec odpovědný za své konání na celosvětové úrovni. David je důkazem toho, že když se chce, všechno jde. Sebebláznivější se to zpočátku může zdát.