Sardinie: zápisky z deníku – den šestý

Čtvrtek 5.10. Lanusei a cesmínové duby

Po noci, kdy jsme byli hodně vzhůru, vstáváme až chvíli před devátou. Snídaně, hraní a první Deniskův šlofík. Pak jedeme do města nakoupit pohledy, které snad i někdy pošleme.

Na druhé Deniskovo spaní sedáme do auta a jedeme do moc pěkné horské vesnice Lanusei. Tržiště nám zavírá před nosem, tak dáváme zavděk foccacie z jediného otevřeného supermarketu. Pak se procházíme pěknými uličkami a na zahrádce místního bárku si vychutnáváme kávičku.

Z pět set devadesáti metrů, ve kterých je Lanusei položena, stoupáme ještě čtyři sta výškových metrů k Parco Archeologico Selene. Nachází se tady zbytky nuragské vesnice a hlavně lesy tvořené převážně cesmínovými duby a kaštany. V dnešním vedru nabízejí svěží úkryt před žhnoucím sluncem. Jdeme tady hned dvě kratší túry. Jednu na vyhlídku do kraje kolem nás, druhou ke kostelíku ukrytém v lesích.

Při cestě nazpátek ještě stavíme v Lanusei. Na horkou čokoládu se šlehačkou. Všimli jsme si, že ji tady nabízí více podniků, což od jinud neznáme. Kdyby to náhodou byla místní specialita, neradi bychom ji propásli. Ať už je, nebo není, je výborná.

Zpátky v Santa Maria Navarrese se ještě stavujeme koupit něco na večeři. Volíme černou rýži, zeleninu na pánev, Míla salsicio a k pití víno Dorgali. Další parádní den je za námi.