Sardinie: zápisky z deníku – den jedenáctý
Úterý 10.10. Královna všech pláží a cesta k majáku
Marzia, jejíž dům obýváme, nám doporučila tři pláže. Putzu Idu – pro děti, Is Aruttas – pro svou křemennou pláž a San Giovanni – pro výhledy. Pokud bychom tady neměli vidět nic jiného, tak tato tři místa na poloostrově Sinis prý vidět musíme. Nezbývá nám, než dát Marzii zapravdu.
Jako první jedeme na nejvzdálenějsí Putzu Idu. Je dlouhatánská, písečná, s velmi pomalým a postupným přístupem do moře. Opravdu jako dělaná pro děti. Jediné, co jí chybí, je stín. Kluci, co tady mají stánek s půjčovnou kol a plachetnicemi, nám naštěstí půjčují slunečník. Sice není úplně snadné, udržet ho ve větru, ale nakonec se nám to pomocí donesených kamenů a písku jakžtakž daří. Střídáme se v brouzdání mořem a dokonce i Denis se osměluje a smáčí si nožky.
Další pláží je Is Aruttas. Vyhlášená pro své podloží tvořené jemným křemenem, který zdáli vypadá jako písek. Je to naprostá pecka. Vůbec bych se nedivila, kdyby v sezóně praskala ve švech. My si ji však s minimem dalších pozdních turistů užíváme ve své panenské kráse. Moře je tady obzvláště teplé a vlny nás při plavání příjemně nadnášejí. Skoro se předbíháme, kdo se půjde dříve nebo ještě koupat. Denis se mezitím baví na dece a hraje si se vším, co primárně nejsou hračky. Jedeme odsud s vědomím, že než tuto oblast opustíme, musíme se sem ještě vrátit.
Třetí zastávkou je San Giovanni a výběžek s majákem, jehož značnou část pokrývají archeologické vykopávky kartaginsko-římského města Tharrosu, dle průvodce jednoho z nejvýznamnějších archeologických nalezišť Sardinie. Jdeme nahoru na kopec ke staré věži, která skýtá skvělý výhled až na samý okraj k zachovalému, ale jak zjišťujeme o několik minut později, dnes již nepřístupnému majáku.
Jsem dneska možná mírně monotónní, ale zase a pořád dokola opakuju svůj údiv nad průzračně čistou vodou a rozplývám se nad výběrem destinace naší letošní dovolené. Prodloužené léto na Sardinii nás náramně baví.