Klára Vacková

DSC_1202

Sardinie: zápisky z deníku – den dvanáctý

Středa 11.10. Odpočinkový den a Denisovi opravdu rostou zuby

Denisovi rostou zuby. Hlavně v noci. Ráno si připadám, jako bych v noci kojila non stop bez zamhouření oka a myslím, že nejsem daleko od pravdy. Snídáme, hrajeme si s Denisem, a když už se zdá být připravený na svého dopoledního šlofíka, beru ho do postele. Jenže dnes ne a ne usnout. Namísto toho lozí po posteli a do toho poplakává únavou. Kojení v mezičase nebere konce, Denis je čím dál ospalejší, ač zamhouřit oka se mu nedaří a já čím dál vyčerpanější. Celou situaci řeší Miloš, který vstává z gauče od knížky, zapíná si nosítko a bere Deniska, aby se vyspal na procházce. Ač to mnou cuká, kašlu na úklid a na Mílův skoro příkaz, si sama zalézám do postele. Probouzím se po hodině, kdy se Miloš s Deniskem, taky vyspaným, vrací domů. Vím, že by to měla být samozřejmost, aby se otec staral o dítě. Nicméně zároveň vím, že tomu tak automaticky není v každé rodině. Potkalo mě štěstí. Mám báječného muže a Denis skvělého tátu.

Máme odpočinkový den. Procházíme si jen Cabras, kde bydlíme, kde popravdě nic zcela atraktivního není. Dáváme si oběd v restauraci, jejíž interiér silně připomíná devadesátky v Československu, a abychom neseděli celý den doma, jedeme pak ještě do Oristana, správního města této oblasti, na zmrzlinu. Ospalý den, který jsme potřebovali a díky tomu, že se za ničím neženeme, si jej můžeme bez litování dovolit.

DSC_1238 DSC_1236 DSC_1231 DSC_1225

Klára Vacková • 7.1.2018


Previous Post

Next Post