Sardinie: zápisky z deníku – den čtvrtý

Úterý 3.10. Milé setkání s Čechy a přátelští oslíci v Golgu

Ráno máme klasiku. Denis si hraje, pak jde s Mílou koupit snídani a po hodince a několika málo minutách je zralý na ranního šlofíka. My si mezitím lebedíme v kuchyni a cpeme se dobrotami. Dneska je to chleba s máslem a marmeládou, jogurt, džus a nezbytná kávička.

Denis se probouzí po svých pětačtyřiceti minutách s dobrou náladou, směje se na nás, hraje si a pak ho bereme na procházku po našem městečku. Potkáváme moc milý český pár s devítiměsíčním Sebastiánem a jeho starším bráchou. Jsou tady až do pátku, tak na sebe se štěstím ještě natrefíme na pláži. Jinak cestovat po sezóně je paráda. Počasí je pořád fajn, moře teplé a na plážích je lidí minimálně. Stejně jako ve vnitrozemí v přes léto turisticky atraktivních lokalitách.

Po obědě jedeme do vnitrozemí do oblasti Golgo. Je to taková plošina v horách s kostelíkem z přelomu 17. a 18. století, zbytky nuragských obydlí a posvátnými nebo spíše magickými místy, kde se v minulosti odehrávaly všemožné rituály. Dnes je to teda hlavně dost vyprahlá oblast plná přátelských oslíků a divočáků. Je takové vedro, že to Denise po chvíli nebaví v jinak zbožňovaném nosítku, tak ho neseme mimo něj, což je teda pořádný záhul. Pro nás. Denis se tomu náramně směje a žvatlá.

Cestou domů z Golga se stavujeme v horském městečku Baunei. Uchvacuje nás nejen malebnými uličkami, květinami na téměř každém zápraží a majestátným, ale přesto vkusným kostelem. Na dokonalosti mu přidává místní gelaterie, kde mají bezesporu nejlepší zmrzlinu, co jsme tady doposud jedli.

Navečer se vracíme do Santa Maria Navarrese, se spícím Deniskem jdeme ještě na vyhlídku na severním cípu města a pak už konečně domů na večeři a za odpočinkem.